Věříš na víly?
S Cink je vždycky obrovská sranda. Je to moje nejmilejší víla a taky dobrá kamarádka. Chtěl jsem s ní a s dětmi navštívit památná místa Země Nezemě - bájný skřetí hrad Svojanov, Bystré a Polička. Zákeřný kapitán ovšem moji Cink zabil – řekl před dětmi, že nevěří na víly! Néé.. Tak smutný jsem v životě nikdy nebyl.. Ztráta milovaného se nedá jen tak odpustit, každá vzpomínka zabolí. Kapitán si to odskáče. Poprosil jsem děti, aby na expedici po Zemi Nezemi oslovili co nejvíce obyvatel s následující prosbou: „Věříte na víly?“ Protože když všichni budeme věřit – ano opravdu silně věřit - na víly, třeba to Cink i ostatním vílám pomůže. Večer, když jsem se s ní chtěl naposledy rozloučit, se stal zázrak.. Děti položily k Cink všechny podpisy lidí věřících na víly. S Wendy jsme pak pustili vzpomínkový lampión k nebi a hlasitě jsme skandovali: „My věříme na víly, a jo a jo a jo!“ Cink ožila, dokázali jsme to.. jóó. Mám ji zpátky a to nejen pro sebe, ale pro všechny expedice a obyvatele našeho území. Jsem tak šťastný, že se svoji kamarádkou mohou opět být. Na oslavu jsme si zazpívali Vodníka. V noci jsem se čtyřmi nejmladšími oddíly navštívil kouzelné bytosti, aby pro Cink našli zpátky její ztracené perle. Všichni byli moc šikovní a já konečně mohu s klidem spát.
Petr Pan